XCVII   Slyšeli jste tu píseň,

Stanislav Kostka Neumann

XCVII

Slyšeli jste tu píseň, Slyšeli jste tu píseň,
 kterou zpívá, jdouc ulicí mlčky? To je píseň pro všecky. Nemohli jste slyšeti té písně, kterou zpívá – někdy – její pohled, zpívaje o lásce. To je píseň jen pro mne. Všecky jarní písně ptačí, jako když časně ráno v květnu otevřete dokořán okna. Všecky touhy dvacetiletého srdce, jako když jitřní paseka vzkvetlá šumí a chvěje se hmyzem. A všecky struny cudného civismu plaše se třesoucí větrem. Nic však hlasitého, protože jste hloupí, cyničtí, domýšliví, a mládí sen je křehká mimóza. A mládí sen je plachý zpěvný pták z vonného houští. Vůbec ho nepoznáte, hluční turisté života. Ale já jej znám, poněvadž za ním trpělivě, po špičkách chodívám. Nic hlasitého. Jen tu a tam jasný, dětinský smích ze srdce přečistého. 138

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann