Zahrady hlaholí snubními písněmi,
ovocné stromy se obalily smíchem,
zeleň se hnula a čistými dlaněmi
rozdává iluzi mládí.
Dědina stará se vzdala jak v mumraji,
domky svou starost si zahalily leskem,
pod stromy sukně a plínky se třepají,
na okna muškáty sedly.
Na čistou silnici slunce se usmívá,
svět se tu proměnil v idylickou báseň:
ke chvále života píseň to svádivá,
nebeské milosti plná.
Jinak je ticho. Jen po slunné silnici
žebráci seshora, žebráci aj zdůli
krokem se šourají, plaše jak viníci,
tu a tam žena i dítě.
U vrat a dveří se den ze dne zastaví,
den ze dne přijdou a odcházejí zase,
jiní a stejní a staří a churaví,
mladí jdou často ve dvou...