A DÁL

Stanislav Kostka Neumann

A DÁL
Františku Halasovi
Také si říkám život, a je to krása zrazená hrabivosti a pověrami, ale i ruka vztažená k ráně a stavbě nad hrozbami a dál. Také si říkám smrt. Vichr a velká voda. Padá-li listí, je i máj. Stromů však, stromů škoda. Jde slavná alej v zaslíbený kraj a dál. Také si říkám sen. Zhola nic pro cikánky. V začaté knize mistrově čtu nenapsané stránky, ty široširé o vdově a dál. A říkám si i poezie, když nečtu knih a smaragdovou dlaň po vřavě hledám kruté. A svědectví i zbraň, ne fikce věčna ve skořápce duté, je ptačí píseň v noc. 170