ZAS JAKO KDYSI

Stanislav Kostka Neumann

Zas jako kdysi, ve čtyři ráno u vody sedím, lov a sny. Chudému málo na výběr dáno, tedy se opakují mu dny. Hlubina právě procitla tiše v zelené ošatce z rákosí. Zvědavě zírá, pomalu dýše, stulíků šperkem se honosí. To ráčkující ji rákosníci svými kiri kirikrí vzbudili. A vodní slípky, tak cákající, hladinu napříč jí rozbily. Utichli. Šedozelené oči zrcadlí špalír stromový. Jen kolem mého brka se točí lehounký tanec kolový. Šumějí lindy. Pomalým letem z lovu se vrací rozšafně čáp, skokany nesa v zobáku dětem. Cestou se štrachá polní dráb. Jak se vše mírumilovně dívá! Idylu dýchám v Polabí. V nitru však fena zlá se mi skrývá. Kolika na hrdlo chtěla by!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby