ZAS JAKO KDYSI

Stanislav Kostka Neumann

ZAS JAKO KDYSI
Zas jako kdysi, ve čtyři ráno u vody sedím, lov a sny. Chudému málo na výběr dáno, tedy se opakují mu dny. Hlubina právě procitla tiše v zelené ošatce z rákosí. Zvědavě zírá, pomalu dýše, stulíků šperkem se honosí. To ráčkující ji rákosníci svými kiri kirikrí vzbudili. A vodní slípky, tak cákající, hladinu napříč jí rozbily. Utichli. Šedozelené oči zrcadlí špalír stromový. Jen kolem mého brka se točí lehounký tanec kolový. Šumějí lindy. Pomalým letem z lovu se vrací rozšafně čáp, skokany nesa v zobáku dětem. Cestou se štrachá polní dráb. Jak se vše mírumilovně dívá! Idylu dýchám v Polabí. V nitru však fena zlá se mi skrývá. Kolika na hrdlo chtěla by! 177

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann