ROZHOVOR S LUNOU

Stanislav Kostka Neumann

ROZHOVOR S LUNOU
Nad vrbami, nad lindami před okny pase luna na blankytu ovečky. Usmívá se ironicky v sednici. Na chudobu? Na nenávist? Na lásku? Nesměj se mi pro chudobu, pastýřko. Vykoupil jsem svoje cesty z otroctví. Nesměj se mi pro nenávist, spanilá. Jako oheň syčí pravda v proudu lží. Nesměj se mi pro mou lásku, milostná. Zříš-li ke mně, zří i její bledá tvář. 178