V MLHAVÉM RÁNU

Stanislav Kostka Neumann

V MLHAVÉM RÁNU
Do mlhy kráčím šedivé a bílé, v podzimní báj o tisíceré víle, jež v lukách válí se i po vodě; však mohli by to být i zástupové, již lenivě tu kouří z lulky nové, mé lulky dým se tomu podobá. Dráždivý, vlhký pach je v celém kraji, do klece ze stínů nás zavírají ty chladné páry plazící se kol: mě na břehu, i stěny rákosové, i černou slípku, která šerem plove a krkem zdá se tiše veslovat. A čímsi tajemným tu dýše ráno, však všecko je tu řádem požehnáno, dusím své chrchlání, bych neplašil. U těchto živlů je i básník zticha, jenž nesmí mlčet tam, kde panská pýcha a ziskuchtivost šlapou po lidech. 181

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann