HOŘKÁ MEDITACE

Stanislav Kostka Neumann

Mám sladkou jeseň před okny(J4m) a hoř podzim v nitru(J3f) A přec i půlnočmi dny(J4m) jde lidská cesta k jitru(J3f) Jsou jiny však veletok(J4m) a život náš jen stružka(J3f) Snad než se s rokem sejde rok(J4m) odnesou lo z lůžka(J3f) Anebo jako msti lup(J4m) kdes odnesou je z dlažby(J3f) Je lidstvo lidožra sup(J4m) A sou tu i pažby(J3f) Tak hořkost černých dnů a let(J4m) v nichž sta cha bledne(J3f) dvakráte Ješ květ(J4m) květ roz se ve dne(J3f) na trsu listopadovém(J4m) však šero shni pije(J3f) a po slunci jen zazděném(J4m) hladovou touhou nyje(J3f) Je těžko květům kvésti tmou(J4m) Krutější los však ma(J3f) když uvadnou a opadnou(J4m) a slunce nepozna(J3f)