HOŘKÁ MEDITACE

Stanislav Kostka Neumann

HOŘKÁ MEDITACE
Mám sladkou jeseň před okny a hořký podzim v nitru. A přec i půlnočními dny jde lidská cesta k jitru. Jsou dějiny však veletok, a život náš jen stružka. Snad, než se s rokem sejde rok, odnesou tělo z lůžka. Anebo jako mstivý lup kdes odnesou je z dlažby. Je lidstvo lidožravý sup. A soudí tu i pažby. Tak hořkost černých dnů a let, v nichž stará pýcha bledne, dvakráte pálí... Ještě květ, květ rozvíjí se ve dne na trsu listopadovém, však šero shnilé pije a po slunci jen zazděném hladovou touhou nyje. Je těžko květům kvésti tmou... Krutější los však mají, když uvadnou a opadnou a slunce nepoznají. 183

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann