Mřežovím holých korun
večerní větřík vane;
z oblohy jako do run
oblačný svit jim kane.
V tom písmu z něžných liter
na proměnlivém nebi
za večerů i jiter
mám lyrické své chleby.
Krajina před okny mně
z nich sladká sousta dává.
Ó, srdce k staré hymně
znova mi pobodává.
Srdce však v jeseň vlídnou
může jen zastenati.
Nemá dnes chvilku klidnou
pro tebe, zelená máti.