V konci polabského města,
kde už klidně leží sníh,
na pomezí luk a hájů
ještě jednou zamrzlých,
pod mraznou a temnou nocí
v zasněžené krajině
zahoukaly hladné sovy
zdlouhavě a nevinně.
Oknem na noc otevřeným
poslouchám to poselství.
Jaká rozkoš tyto hlasy,
v nichž se čistý život chví.
Čelo, horké nenávistí
ke lžím lidské směsice,
hladí čerstvé zvuky pravdy,
v spánek zanikajíce.