SOVY

Stanislav Kostka Neumann

SOVY
V konci polabského města, kde už klidně leží sníh, na pomezí luk a hájů ještě jednou zamrzlých, pod mraznou a temnou nocí v zasněžené krajině zahoukaly hladné sovy zdlouhavě a nevinně. Oknem na noc otevřeným poslouchám to poselství. Jaká rozkoš tyto hlasy, v nichž se čistý život chví. Čelo, horké nenávistí ke lžím lidské směsice, hladí čerstvé zvuky pravdy, v spánek zanikajíce. 188