NEZAMĚSTNANÝ

Stanislav Kostka Neumann

NEZAMĚSTNANÝ
Když jsem byl chlapec a chodil za školu, říkali jste mi: Z tebe nic nebude. Vodil jsem kluky do luk a topolů, komandoval jsem a věřil ti, osude. Když jsem se učil pak u mistra pracovat, pojednou vidím, že pán asi nebudu: mozoly nestačí chudáku na poklad, těch nejsou paláce, kdož chodí na rudu. A když jsem se aspoň uživil prací svou, na dlažbu jste mě náhle vylili. Potácím se a jím jen náhodou. Proč jste mě lepšímu nenaučili? Proč jste mi neřekli vlastně už ve škole, že tomu dobře, kdo z druhých má dost. Jaká jste podivná hříčka svévole. Jaká jste lež, a přece skutečnost. Naučili jste mě pracovat. Děkuji. Proč jste mě nenaučili i krást? Umím jen to, čeho nepotřebuji. Neumím kořistit, na cizím se pást. 226