ZMIJE

Stanislav Kostka Neumann

ZMIJE
Jak vznešené a sladké jsi, ó slunce, když na divoké stráni vaříš vzduch, a na kameni horkém zlatá unce se rozptyluje v melodický vzruch letního dopoledne s hudbou hmyzu a strašnou vůní trav a borovic. Tu blaho sytosti jak oheň v kyzu z hlubin pohledu se line v nic, jež s dechem země stoupá do vesmíru. Po lovných hodinách toť chvála dne a báseň díkuvzdání, báseň smíru, toť na svobodě hadí poledne. A jako v kalichu, jímž, rozvit plně, na letním slunci vyzařuje květ, se vzdouvá vůně na chemické vlně – tak v zubech zmije nabobtnává jed. Ó varujte se, šelmy nemotorné, zkřížiti zákon hadí nutnosti. A jaká rozkoš ve vteřině vzdorné uštknouti psa, jenž hrozí volnosti. 232

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann