FUNUS
Smuteční pochod plačtivých plechů,
bubnových slzí, plechových vzdechů
vyloup se z pupence předměstí.
Těžko se umírá, milujeme-li,
já jsem tě líbal ještě v neděli,
nedojde mrtvý k rozcestí.
Lidé jdou nasucho nebo plačky,
Chopina ječí tu naříkačky,
pak polku si dají v hospodě.
Studený spáč chce pouze spáti.
Zahráli, pohřbili, mohou se smáti,
neujde nikdo té nehodě.
Za hudbou pop je také z plechu,
za popem věnce pro útěchu,
na mrtvém umírá kytička.
Byl mlád jste ještě, ztichlý strýčku,
zlomili pro vás voskovou svíčku,
nese ji bílá družička.
Kobrtá vůz s vámi na dláždění,
hle, příležitost k zatančení
naskýtá se vám naposled.
Smekají lidé, zevlují domy,
s pěšinkou lesklou vzpomněl si komi,
jak jste to táhli pro zlý květ.
Pro jeden květ a jednu lásku.
Co všecko dáme marně v sázku,
než mrtvý bude odložen!
Nevěsta zapláče. Nu, a pak jedem.
Pod Řípem nebo pod Ještědem
rozkvete nový sen.
235