ODPOVĚĎ

Stanislav Kostka Neumann

ODPOVĚĎ
Nikoho nemiluješ tu vskutku, když zapřísaháš se láskou svou k všem. A nejraději tím klameš sám sebe, když láska k jednomu zhasla ti snem. Abys tu mohl milovat lidi, musíš mít jednoho člověka rád: stříbrný mozek, ze zlata srdce, tělo co květný a ovocný sad. Lidé jsou močál zkažené krve, často jen hloupá a hamižná sběř. Jen parnasie, vykvetlá nad ně, šeptá ti beze slov: Miluj a věř! Pro jednu bytost odpouštíš městu. Že žije na světě, lepší je svět. V ní je ti žít, v ni doufat a věřit, pro lidi, z lidí bys neměl jen jed. Těžko se žije v rozkladu všeho, daleko za sedmi řekami sklad. Dobu i lidi můžeš mít věru jen skrze jednoho člověka rád. 236

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann