HRDINA

Stanislav Kostka Neumann

HRDINA
Na krátké vlně leť, moje pomsto sladká. A nenávisti, jaká to máš tu vrátka. A jaká rozkoš, mohou-li slova psance přes hory vůdci naplíti do monstrance. Zrádnému vůdci, zaprodanému muži z kloaky. Pokálel národ. Náš rozlet strhl pod mraky. Mé dílo zničil; hluboko v Čechách pilná jen troska jeho v mých rukou – přesto silná. Tak hrozně silná, že vůdce vztekem řičí. S mým žitím spjatá, že mě svým pádem zničí. Jsem na svém místě. Snad koráb už se potápí. Vysílám, vůdče. I krev, jež na tvé zradě lpí. 238