POEZII

Stanislav Kostka Neumann

POEZII
Myslím, že rozejdu se s vámi, paní, už není ctí ta přízeň vašich vnad, už miliskujete se na potkání, stárnoucí hvězdo dávných barikád. Kdekterý šašek má vás pro své šprýmy a karikuje čistý kdysi hlas; bar v kráteru, kde koktáte své rýmy, se zřítí brzy na váš hodokvas. A jako všecky utahané krásky se z krčmy do kostela couráte; svatouškům v náruč skrývajíc své vrásky, o bohu, smrti, lásce tlacháte. I to už tady, paní, jednou bylo. Umřete jako holka barokní. Co z života se k žití narodilo, přes tenhle hřbitov přejde povodní. 240

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann