PODĚKOVÁNÍ SOVĚTSKÉMU SVAZU

Stanislav Kostka Neumann

PODĚKOVÁNÍ SOVĚTSKÉMU SVAZU
Bolševiky v původním slova smyslu jsou všichni lidé – každý chceme všeho dobrého co nejvíce. Jestliže komunism přinese lepší typ celkový než kapitalism, lidé jej přijmou bez váhání. Slušní a vzdělaní socialisté přijmou jej i tenkrát, když ani celkový byt společnosti valně nezlepší, ba snad i zhorší, jen když zabezpečí větší spravedlnost a když zmírní sociální protivy dnešní společnosti. Toto stanovisko však, jak řečeno, zaujmou socialisté slušní a vzdělaní...
T. G. Masaryk: Cesta demokracie I, 399
[241] VÁM PODĚKOVÁNÍ a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už milióny, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme, Vám, mrtvý Lenine, jenž slovo učinil jste tělem a říši člověka tu zahájil, Vám, živý Staline, jenž roztříštil jste čelem vše to, čím včerejšek Vám do budovy bil, vám, avantgardo dělníků a vzpůrců, kteří jste činy zdvihli k vítězství, vám, generace hrdinů a tvůrců, jimž socialismus už na čele se stkví, a tobě, lide dělný, jenž jsi chápal a nepřemožitelná jsi už zeď, kdyby snad žoldák žraloků se sápal špinavou tlapou na tvou mladou pleť, vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už milióny, vám poděkování a lásku posíláme a ve dne v noci na vás vzpomínáme i po československých krajinách, Čech, Slovák, Rusín, Žid i Němec, Maďar, Polák, kovák i dřevorubec, havíř, tkadlec, volák, my všickni, jimž jste světlem v lidožravých tmách, jen k vám už díváme se v dálku, abychom mohli s vámi zemi přetvořit, abychom měli chleba, střechu, práci, klid, 243 nikoli hlad a válku, lewisit. Vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už milióny, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme, že ze šestiny kontinentů jste smetli zlaté žraloky, že vysvlékli jste ze vznešených kmentů cizopasníků zpupné laloky, že střevním katarem vám děcka nezmírají, poněvadž zisk vám není dražší života, že nezaměstnaní vám hladem nepadají, poněvadž práce není u vás robota z milosti dravců, necitelných k hoři a hlásajících zločin do věků, a sklizeň není bravu nebo moři raději dávána než člověku, že práce všech a pro všecky je vámi zas oslavena spravedlnosti, a vašich trubců zbytek – za horami jen páchne rozkladem své zrádné hlouposti. Vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už milióny, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme, že lid jsou u vás jenom pracující, a nepracující už zítra vyhynou, 244 že lid je u vás vše, a pro lid panující se všecko děje rukou společnou, že vaši vůdci za jeden jen provaz táhnout smějí, ne hráti tisíc hlav a tisíc rozumů, a stejnou pravdou všecky napájejí, by hymnus košatosti šuměl do domu, ne povyk, z něhož tyjí duté nicky a politikou zvou jej eufemisticky, že s nečistým se nemazlíte kazem, korupce není vaší moci tmel, že studní traviče jste vyhubili rázem a ze žurnálů hnali lháře drzých čel, a když vás navštíví teď tohle zvíře, by doma mohlo lépe zkrucovat a lhát, že usmíváte se jen v dobré míře: je ze světa, kde podvodem lze nejvíc vydělat! Vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už milióny, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme, že pravou skutečnost jste očistili od pověr vznešených i směšných sudiček a z poctivé hry navždy vyloučili nesmysl boha, popský chlebíček, že nádeníkovi i básníku jste dali pro jednostejné dílo jednostejný svět, by pospolitost velkou budovali, kde člověka už nelze podvádět, že po muzeích máte náboženství a s mocí temna žádný modus vivendi, 245 že vymírají u vás blasfemická členství a opiové merendy. Vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už milióny, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme, že světlý směr si nedáváte kalit marnivou povídavostí všech originálků a individualit z idealistického zdroje hloupostí, že osvobodili jste od měšťáckých svobod jedinou živoucí a pravou svobodu, že u vás myslitel už není slepý robot, a stal se světodějnou pákou národů, že u vás osobnost je vyšší vlna v proudu, jenž slavně plyne v novou společnost, ne hlava ješitná a plná troudu, jímž tlející nás dusí minulost, ne krysa učená, ne politická děvka, ne zpupný dravec egoistický, že lidstvo tvoříte, v němž každá cévka pro zápas žije komunistický a pro řád všelidský. Vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už milióny, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme, 246 že vaše existence jasně září v náš smutný život těch, kdož ještě čekají, že s vámi horlivějšími jsme žháři v hanebném mumraji. Jste vichr naděje a hrad náš nejpevnější, jste vojsko pravdy zdejší, jste orkán žhavé víry, která vidí a jediná je důstojná nás lidí. My tady na Západě na křižovatkách cest jen stádo zmatené, ne v jednolité řadě, ne zeď a pěst, zlatého světa podnož měkká, vedou ji krysaři a jejich píšťala, a uskladňovaná je, neboť odbyt čeká krvavá internacionála. Tisíckrát obelhávaní a zrazení, hrabivou třídou ožebračení, jdou davy mimo nás, a strašná bída pije jim krev i mozek, svaly, lidskou tvář, a nad nimi si hvízdá panská ironie prodajnou řečí tlampačů a klerků, už nerozeznáváš, kdo troup je a kdo lhář, a jako bosý po nejtvrdším štěrku životem odporným až k zvracení klopýtáš k zničení. Jen vaše kladiva a vaše srpy, ta nová, čistší, pravdivější hvězda betlémská sem svítí všem, kdož trpí, a znova pobízí nás pozemská k životu, víře, činnosti – i zestárlého básníka, jenž nepřestával sníti o říši spravedlnosti a její den teď vidí vítěziti. 247 Tak za nesmírné dary, jimiž osud duje, i za světlo, jež v tmách nám život zachraňuje, teď poděkování vám aspoň posíláme, kéž znělo by jak zvony, snad všickni se vám jednou v něčem vyrovnáme, osvobozené milióny.