VRABCI NA PLOTĚ

Stanislav Kostka Neumann

VRABCI NA PLOTĚ
Jak jsou plni moudrosti a ctnosti, čistá píseň k chvále skutečnosti. Jarní slunce stvořitelskou dlaní podává jim světlo na koupání. Světlo, teplo, úsměv nejplodnější pro květiny, ptáky, lidi zdejší. Cvrlikají, hemží se a – vzlétnou náhle malou šedohnědou Etnou. Proletáři? Spíše volnost sama, družnost, ples, či malé ptačí drama. Neohlupováni pověrami pro společnou radost žijí s námi. Kočkám smějí se a dravcům prchnou. Brzy šibalové tiše sprchnou do třešní, jež pro každého zrají. Teď se z plotu na mě usmívají chytrá očka – která zničit může zas jen zatracená lidská kůže. 267