Ó Lído, jehňátko, má sladká lásko tajná,

Stanislav Kostka Neumann

Ó Lído, jehňátko, má sladká lásko tajná, Ó Lído, jehňátko, má sladká lásko tajná,
tvé oči jezera jsou hluboká a bájná, a já v nich tonu... tonu... pomoci mi není, a chtěl bych zchladnout již jak bledí utopení, by mozek nebláznil a srdce nehořelo, by dechem ztajeným to v plících nebolelo –: na vlně pobřežní bych kolébal se tiše, s úsměvem klidným již na vychladlé své pýše, neb slovo laskavé, jež marně žádá živý, mrtvý by dostal pak... A úsměv milostivý, jímž Kypris milostná mě na svět uvítala, ten by i poslední mé cestě věnovala. 277

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann