Víš, drahá, že si už nedovedu

Stanislav Kostka Neumann

Víš, drahá, že si už nedovedu Víš, drahá, že si už nedovedu
představit dnů svých bez tebe, že bych tě mohl neviděti, že bych tě mohl neslyšeti, že bych již nesměl o tobě snít, o lásce své s tebou hovořit ve verších, jež jen pro tebe váži v kytičky prosté.
Ó ženo drahá, strome můj sladký, mlčelivá má hlubino, až jednou, což vím, možná zítra, vyrveš se sama z mého nitra, odhodíš, zlomíš mě navždycky, – kéž očí tvých večer tropický změní se v jezero, v němž bych rázem utonul tiše! 282