A říkávám si denně,

Stanislav Kostka Neumann

A řívám si den(J3f) když vám zbit jak ště(J3f) proč na Tebe jen myslím(J3f) v tom živo svém syslím(J3f) že jsi jak všecky ženy(J3f) květ ze roztouže(J3f) leč marni a pla(J3f) předsudky nahloda(J3f) A přece den znova(J3f) Tvá krás sbírám slova(J3f) v Tvé tváře šerosvitu(J3f) po moudrém slídím kmitu(J3f) žízni lač ženo(J3f) jíž bylo usouzeno(J3f) s báskem chvilku ti(J3f) ta si zabásniti(J3f) Dni ru nejsou nudny(J3f) Jak do hlubo studny(J3f) spouštím se vzplanu blednu(J3f) leč nedosáhnu ke dnu(J3f) Tvé bytosti kde pryští(J3f) a kříšťály se blyští(J3f) myšlenky city Tvoje(J3f) z věčho svého zdroje(J3f) Tu z temna hlubiny (J3f) kde poklady jsou skry(J3f) ke světlu vzhůru hle(J3f) osudu v dlani se(J3f) tak mezi nebem ze(J3f) se všemi najemi(J3f) jen ce miluji (J3f) Ty velikánské (J3f) A náhle vím že vzkvésti(J3f) tu že krása štěs(J3f) když ruka osudu Ti(J3f) vyzdvihne v mocném hnu(J3f) hlubinu Tvého nitra(J3f) ze studny v jas jitra(J3f) a na svobo Ti(J3f) fonnou zaplesati(J3f) V okovech všedních mo(J3f) chátme věčnou no(J3f) a naše krásy vnitř(J3f) vše čis lidské jitř(J3f) se krčí pod popelem(J3f) jdem se sklopeným čelem(J3f) a jsme tak často ma(J3f) jak pták jejž oškubali(J3f) Leč moci setřást pouta(J3f) a z mrzácho kouta(J3f) svobod zdvihnout čela(J3f) To bys mi zazvučela(J3f) kříšťálem stříbrem zlatem(J3f) Vzplanuvše slunovratem(J3f) sypali bychom v ži(J3f) dobra a světla kví(J3f)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 7
Celkem veršů: 56
Jamb: 56 (100 %)