Denně si vyčítám svou lásku a své touhy

Stanislav Kostka Neumann

Denně si vyčítám svou lásku a své touhy Denně si vyčítám svou lásku a své touhy
a denně bojím se, by Tebe nezklamaly. Troskou si připadám a Ty se vineš po ní jak popínavý keř, na kterém růže vzplály.
Vím, že bych spokojen a vděčen měl být za vše, vím, že jsem nehoden i toho, co mi dáváš, leč div se člověku, jenž milovat Tě musí, že jest jen člověkem, když něžně si s ním hráváš. 300