PÍSNIČKA JAKO Z JINDŘICHA HEINA

Stanislav Kostka Neumann

Zdálo se mi, že mám svatbu s cizí, nevím jakou, ženou. Bylas při tom, stranou, s tváří úštěpačně zachmuřenou. A pak jsem Tě náhle spatřil kdesi v parku: hledíš k zemi, pláčeš pomalu a tiše velikými krůpějemi. Zdálo se mi, že jsem umřel. Oplakávaly mne ženy. Nebyla jsi mezi nimi. Smutně zely černé stěny. Pak byl pohřeb. Bylas v okně s přítelkyní v žlutém domě. Smála jsi se, hovořilas. Mluvily jste, myslím, o mně.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1080. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VZPOMÍNKY. (Otakar Auředníček)
  2. O DUŠIČKÁCH. (Alois Škampa)
  3. PROSTÝ MOTIV (Hanuš Jelínek)
  4. Půlnoc. (Boleslav L. Černý)
  5. HROB V PRALESE. (Josef Václav Sládek)
  6. PÍSEŇ PODZIMNÍ. (Bohdan Kaminský)
  7. Na hřbitově zapomenutých... ( K. Egor)
  8. MINULOST. (Adolf Brabec)
  9. Vzpomínka na matku. (Adolf Brabec)
  10. III. Má mrtvá žena přišla ke mně z dáli, (Adolf Bohuslav Dostal)