Myslím-li na Tě – a myslím na Tě stále –

Stanislav Kostka Neumann

Myslím-li na Tě – a myslím na Tě stále – Myslím-li na Tě – a myslím na Tě stále –
 a myslím-li na Tě krásně, zpívám si v duchu a zpívám ke Tvé chvále své nejlíbeznější básně. Zpívám si chválu Tvých očí, něhy temné a jezera, jež mne jalo, aby mne navždy do hlubiny své jemné jak oblázek pochovalo. Zpívám si chválu Tvé taille, palmy jižní, jež ovoce těžké nese, k níž smím se tisknout, Tvůj stejnorodý bližní, sám s Tebou v severním lese. Zpívám si chválu Tvých stehen, něžné síly a soutěsky z rajské nivy; chtěl bych být rekem, jak prý tu kdysi žili, a provádět na nich divy. Zpívám si chválu černého Tvého chmýří, té omamné vegetace, v které má ústa jak milionář hýří, když touha svléká nás sladce... A co snad básník hned nepochválí Tobě, to miluje člověk pouhý: myslím-li na Tě, na těžká ňadra obě Ti pocel vždy dávám dlouhý. 9. 9. 1927
313

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann