Rci, drahá, což jsme nedobojovali

Stanislav Kostka Neumann

Rci, drahá, což jsme nedobojovali Rci, drahá, což jsme nedobojovali
již tichý boj svůj, srdce se srdcem? Viď, oba jsme se v boji tom již vzdali, a láska je nám těžkým osudem.
Jsem Tvůj, Tys má; že jsme se zasnoubili, to pouze smrt již může smazati. My jeden druhému jsme vpolíbili svou pečeť zlatou v něžné závrati. Leč život životem, jen pokud bojem. I láska bez boje by umřela. Jest růži věčně zápasiti s hnojem, by rostla, rozkvetla a voněla. I lásce naší nový zápas kyne, by nezalkla se v bahně všednosti... Na tomto světě k srdci nepřivine svou chudou chudý bez jha žalostí. Zde vybojovat každý den si třeba, má-li být lásky dnem, dnem svátečním. A je to těžší boj než o kus chleba, tu zápasíš i s vlastním slabošstvím. Ach, nepodlehnout všednosti a zlobě a nikdy neztratit svůj čistý sen! A svátkem kéž náš styk i mně a Tobě, i v přátelství až bude proměněn! 315