Dnes v neděli červen rozbujel

Stanislav Kostka Neumann

Dnes v neděli červen rozbujel Dnes v neděli červen rozbujel
pod horkou modří nebeskou: tys přišla, krásný nepřítel, vtělený červen, hudba cell, jen rozdrásat zas bytost mou.
Voní má země i blízkost tvá, na trávě ležím umučen, pohřební píseň truchlivá svou všedností se mi posmívá, v neštěstí mění krásný den. Je vůkol tolik života a tolik smrti ve mně je, a tvoje strašná němota, nevím, zda křičí či šepotá, jak marna byla by naděje. Je konec všemu, já to vím a nenávidím soucit tvůj: drží mne poutem falešným, marně se za tebou potácím, padaje, říkám si: Stůj! 320