Na kopci v parčíku ta světlá ozdravovna

Stanislav Kostka Neumann

Na kopci v parčíku ta světlá ozdravovna Na kopci v parčíku ta světlá ozdravovna
jak pozdrav veselý do šera jehličí, jež kryje stráně kol, teď vznešenému rovna je sídlu letnímu, jejž snění obklíčí. Tu na prah Popelka jak velká kněžna vyšla, zavolá radostně a zbledne pohnutím. Sem princů dvojice dnes holdovat jí přišla a z auta ovoce jí nese s cukrovím. Je to jak pohádka, a den je červencový; ač bylo za mraky, vysvitne slunce zas. Je to jak pohádka, mluv líbeznými slovy, leč život je to též a ten má hořký kaz. Z té princů dvojice mlád jeden a stár druhý, to samo prozatím nic ovšem neříká: leč právě mladý princ se ujal funkce sluhy, a starý, starý princ se láskou zajiká. Ten mladý pro jinou již srdce svoje zlomil, ten starý na dlani je znova přináší té, při níž poprvé si léta uvědomil a poznal smutek, žal, jež smrt jen zaplaší. Sychrov 11. 7.
323

Kniha Básně 4 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 10) (1984)
Autor Stanislav Kostka Neumann