Štědrý večer 1893.

Stanislav Kostka Neumann

Štědrý večer 1893.
(Přátelům ze čtyřiaosmdesátky.)
Ze dvora hlasy usínaly v tiši, a poslední se s nocí loučil zpěv... Dnes vzpomínky se umlčely číší, by dosti síly zbylo pro úsměv. S nahořklým vtipem my tu hodovali v rozlitém víně, v dýmu cigaret; – na „půlnoční“ juž zvony venku zvaly, nám horký čaj tu vlažil ještě ret... Pak lampa usnula a stichlo vše, dům v chladno civěl jako bez duše, tma rozestřela černé organtiny, – však my v tom tichu jsme si kreslili svých karakterů zběžné profily a navzájem si pytvali své viny. [29]