Sloky.

Stanislav Kostka Neumann

Mít věrnou duši v dáli je tak krásné, když tolik tě s ní upomínek víže... když v rudých závojích den tiše hasne, ta v dáli zajásá, že k setkání je blíže. Za tebou světla pohádka je bílá o ňadrech, kam jsi horké kladl tváře, jichž vlna teplá smutek s duše smyla, a ve dne, v noci v snách, si vzpomínáš té záře. A z dálky před tebou ti znovu kyne ten bílý příliv panenského těla, pohádka nová... Tak ve dny tvé stinné z těch pohádek dvou lesk ssá duše rozechvělá.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

795. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V TVÉ DUŠI DLOUHO LEŽEL STESK... (Antonín Klášterský)
  2. S východem měsíce. (Bohdan Kaminský)
  3. SVIŤ, MÁ STARÁ LAMPO... (Antonín Klášterský)
  4. Zklamání. (Boleslav L. Černý)
  5. KAM TOUŽÍŠ? (Herma Pilbauerová)
  6. II. Na ňadrech tvých ty chvíle jsou mé žití, (Jaroslav Vrchlický)
  7. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  8. TIŠE SE DÍVÁM... (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Z DRAMATU NERVOSY. (Antonín Jaroslav Klose)
  10. Marii. (Jaroslav Vrchlický)