Sloky.

Stanislav Kostka Neumann

Sloky.
Mít věrnou duši v dáli je tak krásné, když tolik tě s ní upomínek víže... když v rudých závojích den tiše hasne, ta v dáli zajásá, že k setkání je blíže. Za tebou světla pohádka je bílá o ňadrech, kam jsi horké kladl tváře, jichž vlna teplá smutek s duše smyla, a ve dne, v noci v snách, si vzpomínáš té záře. A z dálky před tebou ti znovu kyne ten bílý příliv panenského těla, pohádka nová... Tak ve dny tvé stinné z těch pohádek dvou lesk ssá duše rozechvělá. [66]