Profily z protějška.

Stanislav Kostka Neumann

Jen okamžik tam stála pod oknem, jak pohádky zjev, vylákaný snem, s poprsím vypnutým a hlavou v zad, v té posici, jak ženu máš tak rád, kdy krev ti bouří, smysly opije; z těch svůdných žen, jak Scheiner kreslí je, to zjev byl v bledých šatkách růžových, – a s někým hovořil tam její smích. – – Pak zmizela ve stromů houštině. Růžová vzpomínka mi jedině z té chvilky zbyla pro mou samotu. Však tou jsem zakryl cely nahotu. Blondýnka malá vždycky kývá nám na procházce z okna vstříc – proud vlásků do čílka jí splývá, proud čtveračivých, zlatých kštic. – Však když se v celu vrátím zpátky, tu tváře pouštím do dlaní, a v prsou mých, jak výkřik krátký, se ozve tiché zalkání. A nevím, proč se smích můj ztrácí... Tu blondýnku však malou zřím, ve snění mé jak vždy se vrací a zavzlykám a – pochopím. Je žár to touhy neskojené, jenž v prsou vzbudil tichý plač, je stesk to tvora, jenž se žene a uštván náhle ptá se: nač? Však neptá se to skeptik pouhý, já věřím v to, zač jsem se bil; jsou výkřiky to hloupé touhy a touhu tu jsem podědil po předcích, kteří život celý bez bouří žili, bez hromů, a statky zvolna utráceli –: jsem epigonem bonhommů. To duše touží po stišení, po ženě, která vaří čaj za večerů, kdy slyšet není než v kamnech starodávná báj. – – Blondýnka malá, jež nám kyne! Oh, co bych za to dneska dal, takový diblík kdyby stinné myšlénky moje rozehnal! Oh, děcko mít, jež kolem šíje ti klesne, když se pohněváš, a ženu mít, jež pro tě žije a kterou v noci v loktech máš...!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ha, bula, hala, lomikar, dědek, čertí, chám, máma, sou, rebel

195. báseň z celkových 236

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K RÁNU. (Josef Svatopluk Machar)
  2. ČARODĚJKA. (Karel Leger)
  3. VI. Jako tomu stromu, (Adolf Heyduk)
  4. Truhla stará, otřepaná (Josef Holý)
  5. Večerní obraz. (Josef Václav Sládek)
  6. PODRUHOVA MSTA (Rudolf Illový)
  7. PÍSEŇ O BOLESTI DOBY (Antonín Sova)
  8. BLÁZNIVÝ MILÝ (Jiří Mahen)
  9. VIOLKA. (Josef Kalus)
  10. Ballada o smrti Jana Koziny. (Jaroslav Vrchlický)