V.
My, dráty telegrafní, věčně nenasycené
My, dráty telegrafní, věčně nenasycené
svou krmí elektrického poskoku,
námi jak tepnami proudy krve vznícené
honěnou automatickými prsty otroků,
jež umdlená hned jest a hned zběsilá,
jakoby kulomety spustily či bursa se zbláznila –
my v duchu nasloucháme klapotu aparátů,
jenž nesčíslný se všech stran se žene a připojuje
v jediný ohromný vichor horlivosti a chvatu,
v jedinou ohromnou bouři, jež kol globu duje
a šílí.
Ten klapot, jenž proráží stěny stanic a úřadoven,
jakou to hudbou, závratnou strží obtáčí svět!
Ač útlými prsty jest vysílán a ptačímu zobání roven,
přec slyšíme každý země i člověka vznět,
když nasloucháme v širou jeho symfonii,
v níž knoflíky klapající se ve zvony mění, jež bijí
na poplach.
Slyšíme výkřiky porodů, slyšíme chropoty smrtí,
slyšíme milenců rozloučených toužebná volání;
chraplavý hlas kdes ptá se, a děs jej v hrdle škrtí,
jinde jak vítězný posel křik se vzpíná a rozhání,rozhání.
Slyšíme intriky z ministerstev, povely z kontoárů,
poplachy burs a vzpoury ulic a bitky sněmoven;
demise, krachy, kalkuly, kridy tu nabývají tvaru,
pády a výšvihy lomozí v každou noc a v každý den.
Slyšíme pochody vojsk, bitvy a heroismy,
22
neslyšné kroky moru, mírové porady;
slyšíme stávky, výluky, sabotáže a anarchismy,
veliké lásky a hněvy, věrnosti, prorady.
Slyšíme díla a činy tryskati z mozků a dlaní,
slyšíme potlesk, jenž provází ptačí hry aviatika.
Slyšíme šelesty míru, jak v houští kroky laní.
Slyšíme chorály hrůzy, jež probouzí panika.
Slyšíme požáry, výbuchy, srážky vlaků a lodí,
průtrže, povodně, vichřice, zemětřesení –
Ale i cifry slyšíme úrod, jež země rodí,
života příval přes smrt se valící, růst a kvetení...
Slyšíme všechno, víme všechno a všechno známe,
kams na pravo, v levo, nahoru, dolů všechno poznamenáváme,
intimnost občana, aféry světa, proměny země –
a vše, co se děje, co se má státi a stane,
ať zní to jakoby zvracel globus či pták si pípal jemně,
ať jako hořící svět či střepina skelná to plane,
my vše to dříve víme než ten, kdo to zvěděti má,
a živíce se tím, aniž závrať nás jímá,
jsme klidny.
23