Chvála rotačky

Stanislav Kostka Neumann

Důstojný slone(Na) v pralese zdiva zavřený jako ve vězení(Na) a přece na svém a jediné možném místě(Na) Olej a barvy(Na) jimiž tě krmí spocení lidé v zasklenné stáji(Na) noří tě v tropickou atmosféru(Na) jež je ti po chuti(Na) a lepí se ti na hladké lesklé údy(Na) Syt stále opatrován cíděn jak na svatbu dívka(Na) na dané znamení věrně konáš svůj nejlepší kousek(Na) ač nepřicházejí lidé a neplatí vstupné(Na) aby ti zatleskat mohli(Na) ač děvčátko v slaměném kloboučku s červenou stuhou(Na) nepodává ti kostky cukru(Na) Zatím co příroda přestala rodit živočišné tvé předky(Na) nádherné rody velebné nad pomýšlení(Na) z nového věku a lidského mozku se rodíš(Na) obludo mechanická(Na) obludo krásná moudrá stále se zdokonalující(Na) a jedna ze stera podobných tobě i nepodobných(Na) z nesčetné rodiny dobývající světa(Na) Válci svých čelistí nedrtíš nic(Na) bílou však tasemnici(Na) jež prochází složitou útrobou tvou jak školami děcko(Na) článkuješ přesně a pozorně(Na) jakobys vysílala ty neposunutelná(Na) výbojné kroky své napřed v neznámé dálky(Na) A ony se rozbíhají po stech tisících paprskovitě na všechny strany(Na) a tak to jsi ty která složena ležíš(Na) na stole dubovém(Na) v hospodě U borovice za mnoha černými lesy(Na) kam přijdu snad zítra snad pozítří abych tě otevřel(Na) a jako před tím pryskyřici vdechoval nyní(Na) zahořklou vůni tvé stáje(Na) Horoucí slavíku(Na) jenž k zemi jsi přimontován a přece vášnivě tlučeš(Na) ve velkoměstských nocích ve všech kromě neděl a velikých svátků(Na) Horlivá píseň tvá(Na) zapadá v pathetické šero táhnoucí ulicemi(Na) jež chvějí se pod opálovými zraky obloukových lamp(Na) a u kovového větvoví které tě chrání(Na) ve žlutě žhoucí kleci před nočními blázny(Na) nevěstka zastavuje se a opilec deklamuje(Na) svůj tragikomický monolog bludného zahaleče(Na) Do letních nocí z dláždění vypíjejících žáry(Na) buší tvůj tlukot jak ukryté polední slunce(Na) do zimních nocí čistě a bělostně oblečených(Na) vzlyká jak tajná vášeň panny schované v poduškách(Na) Jsi bušící srdce(Na) jež shrnuje v kvapném svém rytmu tlukoty tisíců srdcí(Na) z celého města z celé země z národa celého(Na) která se poznati chtějí a nedočkavostí hoří(Na) Nejeden člověk s úzkostí naslouchá ti(Na) anebo v dáli kdes tuší tě a nemůže spáti(Na) věda že bude to rozhodnutí které mu přinese ráno(Na) ozvěna tlukotu tvého nespočetná ani snad nezmlkající(Na) a křížem krážem odrážená jako potulný apoštol(Na) Jest možno tě slyšeti myslím až na konci světa(Na) kovových svalů hudbo(Na) slavíku mechanický(Na) který i básníka vábíš aby se ti svěřil(Na) kus horkého srdce vrhl v noční tvůj tlukot(Na) na chvíli splynul s tebou a zazníval světem(Na) Každý tvůj úder(Na) a jeden po druhém nepřetržitě jdoucí(Na) plní a odesílá vagóny nesmírně dlouhého vlaku(Na) v pestrém jich zboží přehlíží příjemci srdce básníkovo(Na) nicméně tu a tam ono přece octne se v laskavé dlani(Na) zakvete zavoní zaraduje se těšíc(Na) Složitá bytosti(Na) královský stroji a prostředníče(Na) jenž po denních soustech dodáváš svět šírý komukoli(Na) Tisíců zraky a vztažené ruce soustřeďují se k tobě(Na) pokorně přijímajíce tvé pravdy i lži(Na) osudy jejich zdáš se v hrsti držeti pevně(Na) a s očima zavázanýma pomalu pouštěti je(Na) přesnými mezerami jež dělí tvé kovové prsty(Na) Jak příroda na jaře(Na) horlivě spravedlivě(Na) ke světlu pudíš všechno co ke světlu chce(Na) instinkty dobré i zlé vysíláš aby se množily(Na) života rytmem je rytmus tvých válců a pák(Na) Dychtivá dívenka lačnící po polibku(Na) tak jako voják politický jenž chce zasadit ránu(Na) nemohou dočkati se až dokončíš denní svůj kon(Na) Cnosti i zločiny rozhlašuješ po celém světě(Na) jsi zvoník v čas poplachu k pohřbům i slavnostem zveš(Na) Jsi pilný a demokratický pekař levného chleba(Na) jejž denně tisícům rozdáváš v krajících stejných(Na) Jsi mlýn na umělé hnojivo bez něhož nezůstává jediné pole(Na) Jak pochod dobyvatelské výpravy připadáš nočnímu chodci(Na) v hodinách jitřních jsi však líheň bělavých ptáků(Na) ti mračnem vzlétnou a rozlétají se v hejnech i po jednom(Na) jak poštovní holubi vyslaní do všech končin(Na) najdou nás cestou do práce anebo v lůžku ještě(Na) jak ranní číška popichují den v nás(Na) a rozhodivše záclony naše ukazují nám(Na) divadlo světa(Na)

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

350. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TO, CO TAK HÁRÁ V JEJÍM OKU... (Antonín Sova)
  2. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  3. JAKO ŽENA. (Pavla Maternová)
  4. None (Antonín Sova)
  5. Z toulek samotáře. (Emanuel z Čenkova)
  6. MONTE CARLO. ( H. Uden)
  7. Vzduch lahodný je, nebe rozevřené ( H. Uden)
  8. SVATEBNÍ CESTA. (Emanuel z Čenkova)
  9. Obrazy. (Emanuel z Čenkova)
  10. VYJÍŽĎKA (Antonín Sova)