TO, CO TAK HÁRÁ V JEJÍM OKU...

Antonín Sova

To, co tak hárá v jejím oku, snad vášně dávné hořký rys. Je pomsta stará ve hluboku za odmítnutou lásku kdys... U lesa rokli nocí tmavou my přejit musívali z niv... My sami šli s tou vášní dravou, jak nikdy potom, nikdy dřív... Mech ze tmy volal, rosa ze trav, jedlové větve divoce nás šlehaly a balvan zvětrav úžasem svítil v potoce... Tu v šeru s klenby sosen spadlým nad klínem rvala ruku mou, já se zdvořilým stiskem schladlým, s odvahou ona zoufalou... A přešly dny a nebezpečí... Dnes lhostejně kol mužem jít... Jak umí mlčet mstivou řečí, jak vyzývavým štěstím žít...

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

447. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  2. NA POMEZÍ (Antonín Klášterský)
  3. MLADÉ SESTRY (Božena Benešová)
  4. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  5. None (Antonín Sova)
  6. V dusné noci. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Chvála rotačky (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Z toulek samotáře. (Emanuel z Čenkova)
  9. Na Hostýně. (František Táborský)
  10. CHOTOVINSKÝ KOSTEL. (Adolf Červinka)