V květnovém slunci kraj hle horoucně kyne(Na)
v mámivé roucho svatební stroje se o překot(Na)
kol čela z písní a květů věnce si vine(Na)
ve smaragdový závoj halí si ňader svod(Na)
skulinou každou vůni syrovou dýše(Na)
a šeptem sám si stříbrný šelestí doprovod(Na)
Tak zřím jej zvlněný světlý s vyhřáté výše(Na)
na kraji lesa smyslný jistý nevinný(Na)
jak nápoj zelený kypí z obrovské číše(Na)
Vlnami kučeravými skrývá hlubiny(Na)
plochami pravoúhlými vesele svítí(Na)
a jako koráby na vlnách kolébá dědiny(Na)
Smysly mi probouzí na tváři růměnec nítí(Na)
Zrakem a chřípím jej chválím Písní venkova(Na)
opájím se a na věky chtěl bych se spíti(Na)
Tu jasné illuse rostou vonného domova(Na)
a lidí ztepilých sladkých vidiny silné(Na)
náhle se rodí z úsměvu z pohybu ze slova(Na)
jež cestou potkávám shůry v lučiny sdílné(Na)
v uličky tiché kráčeje Zeleň mám v oku(Na)
med v ústech a v srdci v uchu včely pilné(Na)
představa má se podobá říčnímu toku(Na)
Jsi krásná Nevím(Na)
Jsi mladá silná a ztepilá(Na)
Pohledem děvím(Na)
rci kolik srdcí jsi ranila(Na)
pohledem orlice pohledem holubice(Na)
blesků je v něm a sladkostí na tisíce(Na)
a otvíráš jej široce(Na)
ať modrý je černý či hnědý(Na)
zrá sladkohořké v něm ovoce(Na)
do dálek plují v něm ledy(Na)
Máš ňadra malá pevná vzdorná(Na)
a celičká jsi nepokorná(Na)
jak z oceli(Na)
Tvá chůze lodice plachetní(Na)
tvé tělo březová haluz jež sní(Na)
o ději v pupenech(Na)
Tvé studánkové veselí(Na)
jde královsky a prostince(Na)
sníš jistě v černé hodince(Na)
o darovaných ti úsměvech(Na)
Nejvíce však se ti obdivuji(Na)
když horké chleby neseš od pekaře(Na)
zatím co bílá oblaka blankytem plují(Na)
a tobě mákem žhnou tváře(Na)
A zastavíš se odpočívajíc(Na)
planoucí vzpřímena(Na)
pod šátek odsuneš pramen kštic(Na)
a zvrátíš ramena(Na)
Nějaká slova tvá zvoní(Na)
A chleby voní(Na)
Jsi krásná Zdá se mi věru(Na)
snědého hospodáře jsi žena(Na)
v kolébce plavou máš dceru(Na)
Jak broskev pevná jsi a ojíněna(Na)
a chutnáš také tak(Na)
kol muže když se vineš jako svlak(Na)
Ale ta práce oh práce tvoje(Na)
Chod různotvárný božského stroje(Na)
To štěstí pro tvé tělo i mysl(Na)
to požehnání dvorce(Na)
Jak voní ti krásně a horce(Na)
prudká a ožehlá ramena(Na)
a symbolický kyvu jich smysl(Na)
co vše tu znamená(Na)
Ty vzácné paky jsou lásky plny(Na)
ty paky budoucnosti(Na)
a ňader tvých pružné vlny(Na)
v milostné souvislosti(Na)
jim hudou doprovod(Na)
Od svítání až po večerní muže objetí(Na)
kdy v důlek na lokti snad pocel zaletí(Na)
jaký to den a vznešený chod(Na)
A jaké v něm sladké myšlenky(Na)
když dítě balíš do plenky(Na)
A nad polem staneš li nad lučinou(Na)
s nástrojem prostým v ruce(Na)
jak hroudy jsi nejkrásnější květ(Na)
a svítíš tu prudce(Na)
Slunce tě jalo zlatou pavučinou(Na)
a oči rukou si cloníc(Na)
do dálky hledíš na ten váš svět(Na)
přes kříže starých zvonic(Na)
Tvá modrá sukně pestrý šátek košile režná(Na)
tvrdá tvá lýtka nahá(Na)
dne všedního jsi veliká kněžna(Na)
sám země bůh neviditelný po tobě sahá(Na)
Ale dni jsou kdy zpíváš(Na)
a za děvčátko se míváš(Na)
V zahradě jak malá pěnice(Na)
den zpíváš celý(Na)
uprostřed zeleniny kol hlavy včely(Na)
veselá světice(Na)
A dni jsou kdy tančíš se štíhlými muži(Na)
a horkou rosu máš na brunátné kůži(Na)
Tak slunce před západem vdechuje květina(Na)
tak světlo před večerem stravuje hodina(Na)
jak ty teď své mládí(Na)
Však lichocení žhavá tě nezmatou(Na)
jsi dítěte šťastnou zajatou(Na)
a jeho otce pohledem líbáš kradí(Na)
Jsi krásná Ano(Na)
Jsi stále silná pevná ztepilá(Na)
Všechno ti bylo dáno(Na)
vše v sobě jsi spojila(Na)
A muž tvůj čeleď dobytek váš v stáji(Na)
i půda veškera šepce(Na)
když mimo kráčíš křepce(Na)
Hle žena(Na)
A oblaka na tě se usmívají(Na)
Gratia plena(Na)
Oh píseň klíčů tvých slyším jak vyzvánění(Na)
když se svátostí jde kněz(Na)
jdu do komory za tebou v snění(Na)
kde vonívá ovoce byliny sušené(Na)
koření sýr a uzené(Na)
a na jaře pod okny bez(Na)
V tvých rukou veliká bílá vejce(Na)
jak šperky jsou(Na)
a všechna jsi podobna čarodějce(Na)
když s jitřní fanfárou(Na)
drůbeži která vděčně krákoře(Na)
hnědé své zrní sypeš na dvoře(Na)
V tvých rukou každá věc má zvláštní jas(Na)
a hřeben nejkrásnější(Na)
když dětem češeš plavý vlas(Na)
a pro nejmenší nejmilejší(Na)
mazlivá slova máš(Na)
a jako Madona se na ně usmíváš(Na)
A když jdeš na slovo boží(Na)
tak naškrobená šustící(Na)
vážná a přece tančící(Na)
a hrdě ruce tvé na modlitby se složí(Na)
jdeš po návsi jak královna(Na)
V kostele modlíš se po zvyku(Na)
však někdo jsi kdo s bohem se porovná(Na)
bez velkých cavyků(Na)
Víš kdyby teď Spasitel před tebou stál(Na)
že na děti by se pozeptal(Na)
a na muže a na polnosti(Na)
a pak by jen prostě požehnal(Na)
ty vaše prosté cnosti(Na)
Ještě jsi krásná(Na)
třebaže k zemi již trochu se kloníš(Na)
Očka máš jasná(Na)
a památkami voníš(Na)
Ještě i malé růže rdí se ti v obličeji svrasklém(Na)
Obrázky vnoučat máš za sklem(Na)
Ještě jsi krásná třebaže stříbrné vlasy(Na)
zpod šátku ti svítí(Na)
Ještě si znalecky prohlížíš úrodu klasy(Na)
Ti nejmenší nosí ti kytice kvítí(Na)
Pro každého něco máš z dubové truhlice(Na)
pro vnoučata nejvíce(Na)
vždy jablek posledních u tebe najdou vděk(Na)
jak Spasitel svůj věneček(Na)
A krok máš pevný dosud(Na)
Jsi křepká a čilá tak veselá(Na)
bys ještě písničku prostou si zapěla(Na)
dojemným hlasem(Na)
Tvůj za obzor odchází osud(Na)
jak na moři bárka zcela malá(Na)
když pohoda stálá(Na)
a vzduch je naplněn jasem(Na)
Tvé dni jak plachta bělostná mizí(Na)
a v atmosféře ryzí(Na)
buď s bohem(Na)
Květ země jsi šťastný a líbezný byla(Na)
méně jsi snila než moudře žila(Na)
pokojným slohem(Na)
Ze země vykvetlas se zemí rostlas a v ni se vrátíš(Na)
větříkem zkosena jednoho dne(Na)
tiše se ztratíš(Na)
S bohem můj sne(Na)
V květnovém slunci kraj hle horoucně plane(Na)
jak nápoj stálý a ohnivý Z jeho hlubiny(Na)
výtečných věcí vůně vášnivá vane(Na)
Ji piji dlouhými doušky po celé hodiny(Na)
po celé dny své tiché A prosycený(Na)
tím pachem jejím složitým sním své vidiny(Na)
Sním přímé a hrdé muže věrné ženy(Na)
sním život požehnaný práci radostnou(Na)
pod rozložitými lípami kaštany kleny(Na)
Je země příliš krásná krásou prostou ctnou(Na)
v zátokách klidných kde Města nerostou dýmy(Na)
a všude nad střechami zeleně se pnou(Na)
než abych illusemi ji neplnil svými(Na)
tou slávou ryzích gest a cností prastarých(Na)
jež hasne zatlačována mocnostmi zlými(Na)
otrokům zlata bývá pro frivolní smích(Na)
a ještě daleko kdesi zneuznána(Na)
snad zkvétá rody nesouc na ramenech svých(Na)
Tak také tebe sním ženo venkovana(Na)
silného rodu matko květe pohody(Na)
sílo jež nejsi jak v Městě ta toliko předstírána(Na)
Tu kolem zdá se mi voní předčasné jahody(Na)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
31 |
| Celkem veršů: |
197 |
| Neurčeno: |
197
(100 %)
|