Zde v této uličce úzké nejstarší z dědiny(Na)
kde rozpadávají se ploty domky i rodiny(Na)
kde silné záclony brání jen abychom nezřeli si(Na)
navzájem do postelí v skříně a mísy(Na)
a sobě tváří v tvář neujídali ze skývy vezdejší(Na)
kde cosi každého z nás se všemi druhými chodí(Na)
zvuk hlasu spád kroků pach oběda i věci nepatrnější(Na)
ve vzduchu hustém jak lepidlo v němž všechno ke všemu lne(Na)
jak cizímu vystěhovalci v podpalubí lodi(Na)
zde v této uličce úzké mi nemine dne(Na)
abych se neviditelnými prsty mnoha necítil připoutáván(Na)
cizinec k cizincům jak bratr k bratřím jichž dlouho nespatřil(Na)
abych se necítil ode všech dostávaje všem dáván(Na)
a docela malým jedním z mnoha(Na)
jako bych lupenem v kroužícím listí byl(Na)
jakoby proti vůli mi vedena byla noha(Na)
a ruka ústa srdce myšlénky(Na)
i rachotem fůry vezoucí jedle i blekotem stařenky(Na)
zde v této uličce úzké kterou miluji(Na)
poněvadž se tak houpá jak bárka mezi vlnami vrchů(Na)
k čupřinám jejich měňavým nahorů pohlížejíc(Na)
poněvadž na světlo každého rána i já s ní vypluji(Na)
ať zimou umlká ať hlaholí v slunci se hřejíc(Na)
hltaje se vším co zde jest jasů i dešťů sprchu(Na)
a poněvadž tedy v ní jsem a ona ve mně(Na)
zde v této uličce úzké v skrčeném koutku země(Na)
kde náhodou zahnán sem byv již vše a každého znám(Na)
jsou chvíle přece tak zvláštní hrozny sladké a ukradené(Na)
do nichž se zakousnu náhle po tmě a sám(Na)
Za nocí jejichž poklop nesmírně vydut se klene(Na)
a krásně vybroušený na fasetách svých hoří(Na)
zatím co ulička dole spí již jak nemluvně(Na)
cos promluví náhle šeptem hlas který se koří(Na)
aniž vím ve mně li jest anebo vně(Na)
aniž vím která slova ve které praví řeči(Na)
tu stoje kdes venku ano má ulička je to přece(Na)
ale teď všechny věci tu na kolenou klečí(Na)
docela jiné neznámé vor zbožný na širé řece(Na)
já na něm uzel z houžve ale myslím a plyneme plyneme(Na)
a nechápali bychom kdybys řek zhyneme(Na)
krev hroznu sladkého z ústních koutků mi vytéká(Na)
a krev mou vlastní zatlačuje a spíjí(Na)
zní mezi zemí a poklopem hudba odvěká(Na)
mé tělo odpočívá jak po vášnivé říji(Na)
nesmírně vděčen jsem za všechno mokvavou půdu líbám(Na)
pod svými koleny(Na)
pro bílý květ se shýbám(Na)
v proud zelený(Na)
A teď zde opět je úzká ulička naše(Na)
nikoli fantom jen jenž se jí podobá(Na)
tajemnou končinou plížím se plaše(Na)
cizinec podivná osoba(Na)
kol všechny věci jsou z temného sametu(Na)
a já jsem jak naplněn tajemstvím záletů(Na)
A teď jsem jak plavčík jenž na lodi nahoře v koši(Na)
uprostřed moře v noci myslí si jak je to divné(Na)
že zde jest a nikoli na pevnině v krčmě kde hoši(Na)
s holkami sedí popíjejí a v karty hrají(Na)
ale já nejsem plavčík básník jsem a jak je to divné(Na)
zbloudil jsem vrchy mne přikryly lesy mne uspávají(Na)
aniž z nich cesty hledám spokojen(Na)
a trochu zmaten jen(Na)
že zde jsem zde právě(Na)
jakoby mandelince nebo kovaříku(Na)
napadla směšná věc proč žije v trávě(Na)
a nikoli v museu za sklem a na špendlíku(Na)
Chodím po takové noci se světélkem v líci(Na)
a každému zvláště ze všech těch lidí(Na)
jež potkávám jež okna má míjeti vidí(Na)
chce se mi na potkání cosi hezkého říci(Na)
i krvi otrávené míšencům bez cnosti a vnady(Na)
dokud si nevzpomenu že mně jen to patří mně zcela a bez výhrady(Na)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
12 |
| Celkem veršů: |
72 |
| Neurčeno: |
72
(100 %)
|