Křídlovka

Stanislav Kostka Neumann

Vlhké vonné mlhy táhnou z lesů a lad(Na) podzimní večer tichý je pěchuje v chlad(Na) namotávají se v klubko na pravo v levo nahoře dole(Na) zamotávají v ně domky ploty a stromy(Na) lávku studnu psa jenž má hlad a chodce který jde z hospody(Na) klubko klesá mezi lesy a pole(Na) břichem k řece a do vody(Na) bokem na stráně a v lomy(Na) klubko průsvitností jež lampy škrtí(Na) které marně cukají sebou a se vrtí(Na) namáhajíce se podati si svazky paprsků(Na) Uprostřed tohoto klubka nad dědinou na kopci vyhoupla se(Na) šátkem zamávala a rozběhla se(Na) v ráz(Na) sanice úplněk vodopád v lese útok kavalerie(Na) srdce které na poplach bije(Na) sráz(Na) Uprostřed tohoto klubka ohnisko rozdělala(Na) před nímž pohasly lampy a schoulily se věci(Na) otec hlavu skláněl a matka se křižovala(Na) jakoby melusina zakvílela v peci(Na) Klubko trhlo sebou chvěti se počalo v pohyb uvnitř se dalo(Na) molekule za molekulí rozvířila se v něm(Na) kolem ohniska(Na) domky ploty stromy lávka studna všechno co spalo(Na) probudilo se vyplašeno snem(Na) zajíc kličkoval v strniska(Na) Po víru a vlnách jeho rozeplula se flotila zvonů(Na) všemi směry ze středu sklouzaly šňůry tonů(Na) korálky jež vybuchovaly vlašťovky jež zatínaly drápky(Na) a kdes v dáli klesaly narazivše na stěny(Na) byvše opojeny byvše zmateny(Na) jako malé oběti mucholapky(Na) v pravo v levo nahoru dolů vrhali se ti ptáci(Na) či ty zvony anebo co to bylo(Na) kdesi někdo slyšel snad jak je skála vrací(Na) kdesi někdo dojem měl jakoby se lilo(Na) Klubko křídlovkou naplnilo se(Na) ve stromech se chvěla chvěla se v rose(Na) Srdce v nich se chvělo srdce chvělo se všude(Na) znělo vřelo pělo nadouvalo se plakalo(Na) srdce stalo se ohniskem klubka klubko se zdálo že hude(Na) že se náhle rozpomnělo na vše co je zklamalo(Na) ale přece bylo to jen srdce člověka(Na) A ten člověk srdce křídlovka ohnisko klubko(Na) kterak třásla jsi se věcí všech slupko(Na) tedy zpívali(Na) podzimní večer mlhy a chlad(Na) ticho vlhko vůně táhnoucí z lesů a lad(Na) také tedy zpívaly(Na) v srdce člověka jako do not se dívajíce(Na) v srdci člověka sebe a touhu svou zříce(Na) A co by mohlo venku nedaleko města klubko věcí(Na) zazpívati si jiného(Na) než kapku z proudu jejž vidíme téci(Na) žal a lásku milého(Na) obyčejnost z ulice píseň z kolovrátku(Na) která však ve své chvíli přece se podobá svátku(Na) trhá cáry z hlubin a vrhá je do prostoru(Na) když je večer a smutek sklouzá po věcech(Na) cestičkami nervů v každém se ocitaje tvoru(Na) k vykřiknutí škrtě dech(Na) Praskla hladina jež tichem byla sepjata(Na) zbyly kruhy ze skla z plechu ze zlata(Na) poněvač se mlhou opila(Na) nad hlavou klenba křišťálová se nám rozbila(Na) a kus po kusu padá dolů a řinčí(Na) Nad Berounkou pod Tetínem a Horo horo vysoká jsi(Na) sklínku za sklínkou prázdníme(Na) smutek vraždíme(Na) zabodávajíce do něho rozmach ruky(Na) Pak přišlo pomalu vykoupení(Na) klubka ani křídlovky není(Na) V zámku ze skla a mléka pod vodou sedíce zříme(Na) kterak svět za okny venku bez touhy dříme(Na) kolébá se naslouchá hudbě(Na) které propadl docela jako své sudbě(Na) živel z plynulosti a ze zelení(Na) a v něm lesy rdestu a zdrojůvky ryby ze stříbra a mědi(Na) vodní ženky ze stínů raci na kořeni(Na) chapadla a vousy vlají oči hledí(Na) ale marně neboť netouží po ničem(Na) hypnotisovány hudbou jako snem(Na) hudbou která jest bezpochyby chvěním našich skleněných tabulí(Na) jež se sděluje plynulosti zeleni stříbru mědi stínu(Na) aby rovněž se rozezvučely a hudbou naduly(Na) jako extraktem života jenž se podobá plynu(Na) omamuje uspává usmrcuje(Na) zříme nasloucháme já a nevím kdo ještě(Na) hudba plyne plyne plyne jako v tropech deště(Na) i nás omamuje uspává nadouvá usmrcuje(Na) nejsme my to již nýbrž toliko fantómy naše(Na) se všemi věcmi jsoucí za jedno rozmělněni kaše(Na) do níž plynulost jako vichor duje(Na) duje duje a du du duje du du du(Na) Nevím kdy to bylo náhle ovšem(Na) znaveno zmlklo srdce ohnisko shaslo bylo po všem(Na) Vlhké vonné mlhy táhnou z lesů a lad(Na) podzimní večer tichý je pěchuje v chlad(Na) stále znova namotávají se v klubko nahoře dole(Na) zamotávají v ně věci stále úporněji(Na) klubko kleslo mezi lesy a pole(Na) není známo již které v něm události se dějí(Na) ale ony se dějí(Na) dějí dějí(Na) dějí(Na)

Patří do shluku

slovák, maďar, slovač, slovenský, maďarský, tatranský, slovensko, tatry, kriváň, tatra

188. báseň z celkových 221

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 595. Že tam dále poušť tu sněh už kryje, (Jan Kollár)
  2. bouhar (Stanislav Kostka Neumann)
  3. NÁLADA (Viktor Dyk)
  4. Vzpomínka z cest. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Nepohnutě. (Adolf Heyduk)
  6. Chodbičkou úzkou, (Josef Holý)
  7. 495. Kdože může vysloviti medle (Jan Kollár)
  8. Plťaři. (Adolf Heyduk)
  9. O pojď... (Josef František Karas)
  10. Jen pevným, hrdým buď! (Adolf Heyduk)