Jsem už touhou všecek mdlý

Adolf Bohuslav Dostal

Jsem už touhou všecek mdlý a ty nepřicházíš stále, růže v parku uvadly, opadly, jsem tak mdlý, tak neskonale. V křečích náruč rozpínám po přízraku tvého těla – mlhy, kam se podívám, stále sám, a ty’s přece přijít chtěla! I mé písně vybledly, a ty nejdeš, nejdeš stále, smysly mé tě hledat šly, nenašly... Jsem tak mdlý, tak neskonale.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

156. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXI. Nic nejsem víc, nežli ta růže, (Vítězslav Hálek)
  2. V MÉ DUŠI TICHO... (Bohdan Kaminský)
  3. Smutné sloky. (Jaroslav Vrchlický)
  4. TY RUDÉ RŮŽE (Růžena Jesenská)
  5. Dolente. (Růžena Jesenská)
  6. V modré, tiché moře. (Růžena Jesenská)
  7. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. NAČ TEPEŠ, PÍSNI... (Josef Václav Sládek)
  9. MELANCHOLIE. (Adolf Brabec)
  10. Nad svadlou růží. (Adolf Bohuslav Dostal)