Ve vězení.

Stanislav Kostka Neumann

Ve vězení.
(Podle Paula Verlaina.)
Nebesa venku tam nad střechou tak modrá a snivá, strom venku tam nad střechou větvovím kývá. Na nebi zvon, jejž možno zřít, ve sladké zní tísnítísni, pták na stromě, jejž možno zřít, žaluje písní. Můj Bože, můj Bože, život ten prostý a klidný! To z města šum a hukot ten sem zaléhá vlídný. Cos učinil ty, jenž tu dlíš a pláčeš tu krádí, cos učinil, rci, ty, jenž tu dlíš, ze svého mládí. [21]