VE JMÉNU ONOHO, JENŽ PROSTORY A ROZLET DAL DUŠI...
Bratři moji,
jednu jedinou prosbu vypěstil jsem v srdci svém pro vás
a se Sinaie pyšných poznání nad vás ji kladu.
Bratři,
vy, kteří zápasíte za mluvený doprovod k visím nepokojné své duše
a hledáte slova k hudbě,
k zatvrzelým uším světa promlouvajíce legendy nové;
bratři,
vy, kteří jste prokletou práci pro otrocký sdědili život
a pod srdcem matky juž prokleti
v spárech života den ode dne svíjíte se;
bratři,
vy, kteří jste poznali nejsladší záští lásky
a vztyčili odbojná čela
uprostřed zločinů královských a byzantských hodů;
ve jménu Onoho, jenž prostory a rozlet dal duši
a símě hrdosti v srdce dobrou uložil půdu:
nezapomínejte sebe!
16
A když pod plameny slunce nastane v plodech zrání,
nepostěte se v bledém odříkání se
a nemodlete se za odpuštění vin svých
a šílenou flagellací netrýzněte svých těl.
Neboť, abyste byli jako hořící hvězda,
jež hvězdami protíná si zářivou dráhu,
abyste byli jak vzepjatá skála,
jež mezi skalami přímo chce k výši –
za to vás prosím.
A budete-li silnými jak skály
a budete-li žhnoucími jak hvězdy
se smíchy a s pláči a s bojem,
se záštím a s láskou,
silnějšími nejsilnějších a většími největších:
pamatujte Jeho.
Přijde němý a vyzvedne vás
a smete prach země s vašich roznícených tváří
a vrhne vás
v žár jiných bytí na jiných planetách
až k vítězství, jež připravil silným...
Bratři moji,
jednu jedinou prosbu vypěstil jsem v srdci svém pro vás
a se Sinaie pyšných poznání nad vás ji kladu:
nezapomínejte sebe!
17