OCHRIDA

Stanislav Kostka Neumann

V slunečném obdélku dveří(Na) zatím co srkám černou vu s raki(Na) Ubo molo(Na) nesměle zaře se do jezera(Na) modra še ran hladina(Na) houstnou do dálky(Na) čeří se drobmi vlnami(Na) vrchy a mlhy a nebesa na obzoru(Na) splýva v souvislou oponu z organti(Na) přede mnou na břehu mezi koky(Na) moslimka otrha(Na) horli bije do mokrého prádla(Na) V slunečném obdélku dveří(Na) zatím co stesk se znova mi jitří v srdci(Na) Nažlout baščik a červe fez(Na) rakouš podstojci a bulharský četník(Na) mec husar a evropská švadlenka(Na) jakoby pou přízraky(Na) Jsem s jezerem spíše než s lidmi(Na) jsem s jitř pohodou(Na) kterou tu přikusuji k ranmu poji(Na) i s dlouhým pavučinovým oblakem(Na) jejž po deset dní již za sebou vleku(Na) ode dvou drahých hlav tam nahoře doma(Na) a kte zneklidňuje jitra(Na) a večer škr mne se chce vykřiknout(Na) Z tichého melancholicho betmu Ochridy(Na) nevidím nic ale vzponám všeho(Na) Vidiny křeh nad vodou lehce navrše(Na) když jsem se po pr blížil k ní v bárce(Na) chod kněžny vzneše slič(Na) jež však souchotiny a nikdy se nevdá(Na) poklid křivolakosti starosvětských uliček(Na) jež zarůsta travou jako hradčanská kou(Na) a navony jsou kvetoumi olivami(Na) velebných stařen ve tmavých pláštích(Na) za okny předou a hlída bez dívky(Na) horli navštěvuce popa a ikony(Na) zborcených řims a pavlačí oprýskaných fasád(Na) budov jen zrakem ješ se držících(Na) všude obtěžkaných velimi kořeči(Na) těch fial ží a karafiá(Na) zřícenin nahoře hradeb a bran(Na) s nichž možno pozdraviti topoly minarety a silnice dole(Na) a k vůli nimž otevru jednou Na Slovník(Na) anebo ji specielnější herbář(Na) jakých úředních vyžehlených budov(Na) mimo něž kráčí se rychleji(Na) ha s dřemi mřížkami v oknech(Na) modmi zelemi sa kosočtverec(Na) moslimky kte tu potkáš sta a škare(Na) zděše odvrace i zahalenou tvář(Na) zatím co křesťanky za chládku večerho(Na) před prahem v hloučcích se pletou a vyšíva(Na) anebo vu po žvatlace(Na) a koneč hlav třídy zchudho bazaru(Na) liščin tu vi dosti i padho braku(Na) cukrárny jsou však vyjedeny(Na) ryby jsou dra(Na) jen mléko slad i kyse z hliných džbá(Na) poší žaludek(Na) Tak vzponám(Na) mačkaje mezi prsty žlu květ vodho kosatce(Na) kte jsem cestou utrhl na močálu(Na) tak vzponám(Na) uny vaby města skládaje v kytici(Na) leží tu přede mnou a vydechuje nemocnou ni(Na) kte mi splý se srdce steskem(Na) v protáh akord jenž nedozní(Na)

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

537. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HOSTITELŮV SEN (Antonín Sova)
  2. Na Hostýně. (František Táborský)
  3. Pokoutní kavárna. (Emanuel z Čenkova)
  4. Vzduch lahodný je, nebe rozevřené ( H. Uden)
  5. Můj domov. (Josef Svatopluk Machar)
  6. OTVÍRÁM OKNO. (Karel Červinka)
  7. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  8. Pozdrav Šumavy. (Emanuel z Čenkova)
  9. VIATICUM. (Jaroslav Vrchlický)
  10. JINÉ MĚSTEČKO. (Hermor Lilia)