zelené provisorium
jak jsi krásná, naše domovino
v tomhle koutě hornatém.
ze zelené sklínky jako drsné víno
pijem tvoje ticho v žalu svém.
ticho podestlané spodním tónem lomů,
nebozez tu hryzá skálu svlečenou.
ticho zakřiknuté jako po polomu,
nežli mrtvé odvezou.
motory a kola také tu tam vzruší,
vezou kámen do vápenek, vápno do světa.
ale zeleného ticha nepřehluší
ani ptáka, v němž je starost zakleta.
starost o mláďata, lačná nedočkavě,
starost písně nad hnízdem.
sítí písní přikryti jsme smavě,
ač i písně ty jsou těžkým údělem.
61
drsná krása kraje, romantika těžby
zahalují naše provisorium.
vnitřní lidská tvář, stín nelítostné řežby,
v zelený se přikrčila dům.
62