zelené provisorium

zelené provisorium
jak jsi krásná, naše domovino v tomhle koutě hornatém. ze zelené sklínky jako drsné víno pijem tvoje ticho v žalu svém. ticho podestlané spodním tónem lomů, nebozez tu hryzá skálu svlečenou. ticho zakřiknuté jako po polomu, nežli mrtvé odvezou. motory a kola také tu tam vzruší, vezou kámen do vápenek, vápno do světa. ale zeleného ticha nepřehluší ani ptáka, v němž je starost zakleta. starost o mláďata, lačná nedočkavě, starost písně nad hnízdem. sítí písní přikryti jsme smavě, ač i písně ty jsou těžkým údělem. 61 drsná krása kraje, romantika těžby zahalují naše provisorium. vnitřní lidská tvář, stín nelítostné řežby, v zelený se přikrčila dům. 62