neunikneš

neunikneš
tak ticha šum byl ze sna probuzen i vprostřed lesů na palouku, kde tvrdým krajem bývals opojen jak medovinou motýlů a brouků. teď zní tu z dálky pusté hulákání, blíží se, vzdaluje a znova zas blíží se, vzdálí, neříkej, že zdání. blízkým i cizím zlomilo už vaz. a neunikneš mu, byť divočina se kolem tebe táhla pralesní. ten skřek, ten halas a ta divá čina jsou ve vzduchu a všude, všude zní. někdy však na chvíli se přece ztratí, snad když se vítr náhle obrátí, tu zrak se z dálky k sedmikráse vrátí, ustrne nad ní sladkou závratí. 71