neunikneš
tak ticha šum byl ze sna probuzen
i vprostřed lesů na palouku,
kde tvrdým krajem bývals opojen
jak medovinou motýlů a brouků.
teď zní tu z dálky pusté hulákání,
blíží se, vzdaluje a znova zas
blíží se, vzdálí, neříkej, že zdání.
blízkým i cizím zlomilo už vaz.
a neunikneš mu, byť divočina
se kolem tebe táhla pralesní.
ten skřek, ten halas a ta divá čina
jsou ve vzduchu a všude, všude zní.
někdy však na chvíli se přece ztratí,
snad když se vítr náhle obrátí,
tu zrak se z dálky k sedmikráse vrátí,
ustrne nad ní sladkou závratí.
71