ranní zpěv

ranní zpěv
zhasly hvězdy, zbledla luna, zšedlo modro oblohy, od východu s dunou duna, světlem napojená duna táhnou v hloubku rozlohy, nastal den. mnohým po probdělé noci, někdo právě na smrt šel, všichni jako za nemoci, dlouhé těžké za nemoci, tají slabost, smutek, žel, marnost dnů. marnost snů a nocí marnost, marnost krve prolité, hrůzy strašnou jednotvárnost, krvelačnou jednotvárnost – nezískáte, ztratíte a všecko. 95 řeka nazpět nepoteče, nezastavíš veletok, padneš stoje nebo kleče, před životem bídně kleče: nemilosrdný je sok zpychnuvších. život ruce tiše sepne pod lidskými křečemi; pak se náhle znova vzepne, nad slzy a krev se vzepne jarem táhne po zemi, byť v zimě. z marnosti jak mrvy hnojné zkvetou nové plody hojné, z naší krve ratolest; naše smutky, matky kojné, povedou rod k světlu cest slunečných. 96