ořech

ořech
to není lípa, která dovoněla a byla opuštěna včelami – toť ořech, vůně celičkého těla, zelená střecha, která zkošatěla na dvorku, jata mezi stěnami. toť vítěz nad zdivem a chlívky pachů, rozprostřen v jeseň, posvícenský čas, plodnosti kopy nese na rozmachu, v zeleni zeleň, silnější všech nachů, kouzelná lůna zdvíhá v pozdní jas. toť tichý sluha starých hospodářů, jimž dává vůni, stín i úrodu, ctný domov zrání za dnů vlhkých šlářů a pravda půdy nad lží kalamářů, svatyně horlivého porodu. 25 teď tedy přišly jeho čas a sláva, za plodem plod mu puká na dlaních, co slupkou bylo jen, to odpadává, v krunýři tvrdém na cestu se dává statečné jádro po zákonech svých – to není lípa, přítel starosvětský a prchavého míru iluse – toť ořech, tvrdý jako atlet řecký, strom potem vonící jak dělník světský, jenž trvá na poslední zásluze. 26