zšedne-li celá obloha

zšedne-li celá obloha
zšedne-li celá obloha na šeré zdivo žalářnížalářní, že nedovíš se zaboha, co vězní: slunce podzimní či sirou zemi znavenou, a mlha, mlha klesá níž, až sám jsi tu jen mokrou krou a nevíš, kdy se potopíš – nech oblohu, nech vnější svět, rozsviť si lampu nad stolem, otevři knihu moudrých vět a projdi se jich jasným dnem. vše pomíjí, jen poznání trvá a prolíná se tmou, až jednoho dne vyzvání nejčistší zvonovinou svou. 23 mrtvý se v hrobě obrací a živý táhne s praporem, minulost se už nevrací a sen už přestal býti snem –: tu necháš stolu, necháš knih, jdeš za úrodou do světa. kde po úhoru tančil sníh, teď sládne zlatá reneta. 24